Youth Memory v Barceloně

9.-10. dubna 2025 se v Barceloně uskutečnila mezinárodní konference Youth Memory. Jejím cílem bylo propojit mladé lidi z organizací, jež se věnují připomínání událostí z minulosti. Jednou z účastnic byla také členka Klubu moderní historie Antonie Fraňková, která na konferenci zastupovala mezinárodní projekt Anne Frank Youth Network. Její zápisky si můžete přečíst níže.
8. dubna, den příjezdu
Poprvé sama letadlem. Byl to zážitek a měla jsem radost, že jsem vše v klidu zvládla. Do Barcelony jsem přilétla po poledni, a tak jsem ještě zvládla rychlou prohlídku města, navštívila Gaudího Casa Batlló a večer katedrálu sv. Eulalie, kde jsem akorát stihla mši v katalánštině. V parku Mont Juïc jsem se poté setkala s mými spoluprezentujícími z Budapešti a Amsterdamu. Už v prvních chvílích jsme zjistily, že máme mnoho společného, a v rychlosti jsme dopřipravily naši prezentaci na další den.
9. dubna, první den konference
Ráno nás na konferenci přivítali zástupci organizace Eurom i barcelonské univerzity. Poté jsme si měli v prostoru představit mapu světa a postavit se na místo, z nějž pocházíme. Naším dalším cílem bylo vystihnout jedním slovem téma, se kterým se ve své zemi v oblasti připomínání nejvíce setkáváme. Již při této aktivitě mi došlo, jak unikátní skupina se dnes sešla. Viděla jsem, že to, z jakých zemí pocházíme, má obrovský vliv na vybíraná témata, a naplno jsem si uvědomila, že určité události jsou zkrátka pro různá místa důležité více a některé méně. Tyto myšlenky jsem si potvrdila i během následujících prezentací. V krásných prostorách univerzity měla každá delegace patnáct minut na to, aby představila svou organizaci a její činnost. Mezi mnoha projekty mě zaujala především prezentace Liberation Route, která několikrát do roka pořádá poutě po různých historických místech pro mladé lidi z celé Evropy a spojuje tak vzdělání v oblasti historie s pohybem a poznáním nových lidí i kultur. Bylo zajímavé slyšet od prezentujících z Rwandy a balkánských států o tom, jak citlivě je třeba pracovat s událostmi, jež si stále pamatuje většina společnosti. S dívkami z Amsterdamu a Budapeště jsme odprezentovaly i projekt Anne Frank Youth Network (AFYN), jehož součástí jsme již několik let. Večer jsme měli prostor, abychom se lépe poznali s dalšími účastníky. Ráda jsem od svých kolegů zjišťovala, jak (moc) se třeba ve Španělsku nebo balkánských státech učí děti ve školách o Frankově diktatuře nebo jugoslávských válkách. Většinou jsem se dozvěděla, že příliš ne, a došlo mi, kolik nás toho vlastně spojuje.
10. dubna, druhý den konference
Ráno jsme se vydali na procházku k památníkům Kryštofa Kolumba a Antonia Lopez y Lopeze. U každého z nich jsme měli chvilku, abychom si je prohlídli, zamysleli se nad jeho umístěním i významem a zeptali se kolemjdoucích na jejich názor. Zjistili jsme, že jsou oba věnovány mužům, jejichž činy byly nejen přínosem pro španělskou ekonomiku, ale bohužel také příkladem krutého zacházení s otroky či původními obyvateli Ameriky. Kvůli tomu v dnešní době čelí kontroverzi a část druhého z nich tak byla již v roce 2018 odstraněna. Po návratu na univerzitu jsme ve skupinách diskutovali o aktuálních tématech - třeba o tom, co ohrožuje demokracii v našich zemích, nebo o zastoupení menšin mezi spisovateli, o nichž se učíme ve školách. Bylo zajímavé, jak moc se zkušenosti některých lišily. Poté jsme celou konferenci zreflektovali a měli jsme prostor, abychom přemýšleli o tom, co nám konference přinesla, a jak nové informace a zkušenosti můžeme využít v domovských organizacích. Po dvou dnech plných prezentací, workshopů a rozhovorů jsem využila půlhodinové pauzy a odjela od angličtiny i všech těžkých témat alespoň dvě zastávky metrem, abych se prošla a srovnala si myšlenky. Když jsem se vrátila zpět, popovídala jsem si ještě s několika zajímavými lidmi a zapsala krátký zápis do našeho AFYN deníčku. Poté už nadešel čas se rozloučit a vydat se na hotel.
11. dubna, den odletu
Ráno za východu slunce jsem z hotelu vyběhla do nedaleké tržnice, abych nakoupila pár suvenýrů domů. Až na místě jsem po několika zvláštních pohledech od místních zjistila, že otevírá až za dvě hodiny, a tak mi nezbývalo nic jiného než běžet zpět, abych alespoň stihla odjet na letiště. Tam jsem se vypravila se dvěma zástupci Památníku Zámeček nedaleko Pardubic.
Zatímco do Barcelony jsem přijela sama, zpět jsem odjížděla s novými známými a také spoustou nových informací a plna inspirace. Během dvoudenní konference jsem se setkala s mnoha lidmi, kteří se zabývají připomínání historických událostí. Překvapilo mě, jak různé události to jsou, a naplno jsem si uvědomila, jak se různé události dotýkají různých míst s odlišnou intenzitou. Vyzkoušela jsem si, že se nemusím bát vyjet na pár dnů do zahraničí sama, a zjistila jsem, že se vždy všechno nějak vyřeší. Že jde jen o to se nebát.
Za možnost se zúčastnit se konference i za poskytnuté fotografie děkuji organizaci Eurom.
Antonie Fraňková






