Gymnázium Bohumila Hrabala v Nymburce»Články»ŠKOLA

Terezín - česko-francouzská cesta do minulosti

12.04.2025

V týdnu od 7. do 11. dubna jsme na našem gymnáziu hostili studenty a pedagogy z partnerské školy v Louhans ve Francii. Je již tradicí, že naši francouzští spolužáci a kolegové k nám přijíždějí nejen na přátelskou návštěvu, ale i s nějakým studijním cílem. I letos bylo jedním z bodů bohatého programu poznání části naší historie, konkrétně dopady holokaustu u nás. A jelikož holokaust je téma, kterým se dlouhodobě zabývají členové Klubu moderní historie, bylo nasnadě obě skupiny propojit a vydat se na exkurzi do Terezína. K tomu připojit nadšené francouzštináře a bylo zřejmé, že půjde o nezapomenutelnou cestu po stopách naší minulosti.

Ve čtvrtek 10. dubna 2025 se tak ráno před školou sešla velice různorodá skupina, členové Klubu moderní historie, francouzští studenti z Louhans s jejich učiteli a naši francouzštináři, kteří se celý týden o Francouze starali, aby společně vyjeli za poznáním smutné části naší historie do Terezína, na prohlídku bývalého ghetta.

Ještě v autobuse těsně před příjezdem do ghetta jsme si vyslechli krátký výklad se základními informacemi o historii Terezína. Pro naše francouzské kamarády ve francouzštině. Původně byl Terezín založen jako vojenská pevnost během vlády císaře Josefa II. v 18. století. Postupně se z něj vyvinulo kasárenské a administrativní centrum. Během nacistické okupace se Terezín transformoval v ghetto. Byl také využíván nacisty jako propagandistický nástroj, když v něm nacisté natočili film o tom, jak vůdce daroval Židům město. Film jsme měli možnost vidět v kině terezínského muzea.

Prohlídku jsme začali na hradbách, abychom viděli celý Terezín. Prohlédli jsme si také jednu z bran, kde jsou dochované rytiny z doby ghetta. Následně jsme šli do Muzea ghetta, ve kterém jsme se dozvěděli, jak celé ghetto fungovalo. Měli jsme možnost navštívit i utajenou modlitebnu a mansardu, kde je replika ubikace vězňů. Dále jsme šli do expozice v Magdeburských kasárnách, ve kterém byla představená hlavně kultura ghetta - divadlo, výtvarné umění a nebo třeba i časopisy. Odtamtud jsme šli k železniční vlečce, která vedla z Bohušovic a byla zprovozněna až v roce 1943, aby vězni nepotkávali cestou do Terezína obyvatele z okolních vesnic. Pokračovali jsme přes obřadní síň na židovský hřbitov s velkou žulovou menorou a stromem terezínských dětí, které zasadily děti na svátek Nového roku stromů. Pak jsme se podívali do krematoria, stojící na hřbitově. To už byla poslední zastávka a kolem 15.hodiny nás vyzvedl autobus a vydali jsme se na cestu domů. Celý výklad probíhal ve francouzštině, takže francouzštináři měli možnost procvičit své jazykové dovednosti, pro francouzsky nemluvící byl překlad.

Na programu návštěvy místa paměti se podílely i členky Klubu moderní historie, které francouzským kamarádům na tabletech ukazovaly dobové dokumenty a vysvětlovaly fakta.

A jak společnou návštěvu reflektují účastníci?

La ville de Terezin est un lieu surprennant par son histoire. Cette visite nous a permis de nous rendre compte de l'impact de la guerre sur la population juive de façon plus concrète. En plus, ce n'est pas un lieu comme en France ce qui permet de voir l'impact de la guerre d'un autre point de vue. Les musées et les vidéos nous ont aidés à comprendre l'histoire de ce lieu. Les visites des differents musées ainsi que la visite de la ville.(O.)

Exkurze do Terezína mi přinesla spoustu zážitků a poznatků. S Klubem jsem tam už jednou byla, ale dnes jsem měla možnost si to prohlédnout mnohem podrobněji a upřímně myslím, že i až tam pojedu třeba podesáté, k čemuž už některé členky klubu mají blízko, vždycky tam bude něco nového. Zaujaly dva krátké filmy, co jsme zhlédli v místním kinosálu. Jeden z nich ukazoval zde natočenou nacistickou propagandu, jejímž cílem bylo zobrazit Terezín tak, že Židé jsou vděční za to, že jim bylo „darováno“ město a že se tu mají dobře, což mělo dosvědčovat například zinscenované fotbalové utkání. V druhém filmu zase mrazilo při výčtu několika skupin transportů, které hlásily: „1 000 vězňů, přežilo sedm… 1 000 vězňů, přežilo pět…. 1 000 vězňů, přežil jeden…“ V muzeu ghetta jsem ocenila množství dochovaných předmětů s vysvětlujícími popisky. Líbilo se mi, že jsem v expozici výtvarného umění a hudby objevila ukázku z časopisu Vedem, o němž jsme loni četli v knížce Transport za věčnost. Také jsem konečně zjistila, proč se na židovské náhrobky pokládají kamínky – s Francouzkami jsme o tom spekulovaly. I když jsem o životě a podmínkách v Terezíně věděla z knížek, filmů a vyprávění, vidět naživo ukázku hromadného ubytování vyvolávalo silné pocity. Celé místo mluvilo samo za sebe. Když jsme pak z ulice viděli okna budov, které jsou dnes obydlené, zamýšlela jsem se nad tím, jak tu lidé mohou žít „normální život“ po tom všem. (V.)

La ville de Terezin est un lieu méconnu en France mais chargée d'histoire et d'émotion. Il est vrai que nous avons l'habitude de discuter de l'horreur qui s'est produite dans ces endroits mais le voir est une autre chose, en plus, à Terezin, nous ressentons les traces de la vie qu'il y avait lors de la guerre. Les musées et les vidéos nous ont beaucoup aidé. Nous avons vu aussi comment la vie artistique se déroulait et la propagande que l'on faisait et les conditions de vie atroce dans lesquelles les déportés vivaient. (C.)

Program byl pro mě nový v tom, že jsem v Terezíně ještě nebyl a neznám ho. Nejvíc mě zaujal rozdil mezi dvěma ubikacemi, ve kterých jsme byli (první jen pro asi čtyři lidi, s kuchyňkou, druhý pro x lidí bez pořádné kuchyně nebo něčeho, co by ji alespoň připomínalo, a v zimě zde musela byt velká zima s pouze malými kamny na velký pokoj). Další pro mě zajímavá informace byla o modlitebně, že se podařilo ji ukrýt před příslušníky SS a vydržela až do teď. Jediné co mě mrzelo, že jsme se nestihli zastavit i v Malé pevnosti. Určitě bych dal ještě do plusu ten film ve kterém padlo spoustu zajímavých věcí a záběru ke kterým bych se jen tak nedostal (např. kdy byl jak početný transport a kdo z toho tresportu přežil). (J.)

C'est une ville à part avec une histoire très spéciale. Son histoire est touchante et ça met en scène tout ce qu'on voit en cours d'histoire depuis le collège. On voit la différence entre la propagande nazie des vidéos et la réalité de la vie.(A.)

Zaujala mě expozice v Magdeburských kasárnách s uměním od některých vězňů. Když člověk vidí, jak hrozný osud postihl tak talentované lidi ... Jsem moc ráda, že je to v Terezíně uchované. Že je Terezín zvláštní a místo jsem si všimla už na pietní akci v lednu, a i když nyní svítilo sluníčko a nebylo v něm úplně prázdno, i tak je vidět, že se v něm zastavil čas. Každopádně jsem moc ráda, že jsem se exkurze mohla zúčastnit, že se tam nachází hodně expozic a míst na památku, protože i když se o to někteří snaží, tak my tyto části naší historie nesmíme zlehčovat ani zapomenout.(K.)

La ville de Terezin est un lieu surprenant par son histoire. Cela m'a beaucoup touché et j'ai pu mieux prendre conscience que les juifs ont énormement souffert. J'ai bien aimé la visite du crématorium et du cimétière qui dégagent une atmosphère étrange et mélancolique. Sur les films on voit la différence entre la propagande nazie des vidéos et la réalité de la vie.(J.)

I přes to, že jsem v Terezíně již byla, podívala jsem se i na místa, která jsem doposud nenavštívila. Určitě jsem ocenila film, který připomněl historii města před válkou, na kterou máme tendenci zapomínat. A nejsilnějším dojmem pro mě bylo krematorium a hřbitov. Bylo zajímavé slyšet, jak se pohřbívání v Terezíně měnilo v souvislosti s počtem zemřelých.(A.)

Terezin était un ghetto. Aujourd'hui, c'est une ville de nouveau habitée ce qui lui prête une atmosfère assez étrange. On y retrouve effectivement de différents lieux de souvenirs, de commémoration, comme des chambres laissées en état, une salle de prière anciennement secrète et surtout un immence cimetière. Mais une pièce particulièrement forte en émotions est celle du musée où les murs sont ornés des plaques où sont inscrits des centaines, peut-être même des milliers de noms d'enfants, et uniquements d'enfants, morts pendant le holocaust. (L.)

Nejvíce mě zaujala výstava o terezínských umělcích, hlavně výtvarná díla vězňů. Mohla jsem si také procvičit francouzštinu, tím, že jsem v ní poslouchala výklad o ghettu, jehož historii vcelku znám. Silný zážitek byla pro mě návštěva márnice a krematoria. A byla moc pěkná byla utajená modlitebna. (E.)

Le lieu le plus dur était le crématorium. Cela montre encore plus l'industrialisation du genocide. La visite du lieu de mémoire m'a permis d'apprendre de nouvelle chose sur les conditions de vie des juifs. De plus, Terezin n'est pas connu en France, il devrait plus l'être car il permet de mieux montrer la réalité des choses grâce au nombreux dessins effectués. (L.)

Děkujeme všem studentům za pomoc při přípravě exkurze, za aktivní zapojení a za citlivý přístup při programu. Velice děkujeme také řediteli Památníku Terezín panu Janu Roubínkovi za vstřícnost a pomoc při přípravě našeho programu. Velice si vážíme dlouhodobé spolupráce.